close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
->->->-> Reklami-sem <-<-<-<-

Ži svoj život tak,aby si ničoho nelutoval

Agine princeSs 2/3

25. září 2009 v 22:22 |  Jednorazovky
druhy dielik od Rockerky


"Utíkat, pořád jen utíkat... jak statečné!" nemusí se ani otáčet aby věděla kdo za ní stojí.
"Proč mě pořád pronásleduješ? Chci být sama nech mě být!"
"Ale copak? Ty nevíš že celebrita není nikdy sama?"
"Víc než si myslíš..." špitla.
"A co má odměna?"
"Odměna? Já ti nebránila aby si vyzradil mou identitu a stejné je to i teď... klidně si to vykřič do celého světa. Možná jsem zbabělá že jsem utekla ale asi jsem měla důvod.."
"To si poslechnu. Jakej tak může mít celebrita důvod utéct od slávy?"
"Byl si někdy celebritou? Ne?! Tak vidíš. Nemůžeš to posuzovat podle toho co se píše v bulvárech a říká v televizi. To že celebrity maj čas jen na skandáli nebo kdo je s kým. Nikdy to nemáš sto procentní a to se skandálama není vůbec pravda! Co se týče mě, já měla celej den naplánovanej. Pravý přátelé bylo něco co jsem neznala... nesuď lidi podle toho čím jsou!"
"Já tě nesoudím jen mi nejde do hlavy proč 'princeSs' jako jsi ty uteče z pohodlí do nepohodlí!"
"Chtěl bys takovej život? Řekni, chtěl?"
"Kdo by nechtěl bazén na zahradě, luxusně zařízenej bejvák a kamarádit s někým jako je třeba Christina Aguilera..."
"Vidíš a já bych svůj život z fleku vyměnila..."
"Tomu se říká nevděk!"
"Ne, tomu se říká. Já nevím, jestli je to nevděk tak ať, přála bych lidem aby byli tím kým chtějí být ač mě to dopřáno nebylo!"
"Ne? Tebe hudba nebaví? Nechtěla jsi být herečka, zpěvačka, modelka?" povytáhl obočí.
"Hudba mě baví, neříkám že ne ale pochop že mě se nikdy nikdo neptal čím chci být. Měla jsem nalinkovanej život a podle těch linek jsem musela jet. Ale já už od brzkého věku snila o tom, že budu doktorka, že budu zachraňovat životy! Proto jsem tady, chci vystudovat! Jsem plnoletá ale nikdo se mnou tak nejedná! Myslíš si že se mě chůva nebo producent ptali na můj názor? Ne! Všechno co jsem kdy řekla, navrhla nebo se jen zmínila, nad vším zakroutili hlavou. Mluvili mi i do písniček. Ale v tom jsem se nedala!"
"A co rodiče? Neříkej že ti nesplnili nic co si chtěla!"
"Splnili mi to co si mysleli že chci... je to složitější! Jsem jim vděčná za všechno co pro mě udělali a vždycky budu jenže, já chci svůj život! Své rozhodování." otočila se a odešla protože věděla že tady pochopení nenajde.
Na druhý den byl klid. Nikdo se jí neposmíval, nikdo se do ní nenavážel aspoň prozatím. Hinata zářila štěstím a ona většinu času osaměla v lavici. Hinata totiž byla pořád u Naruta.
"Copak? S princezničkou se nikdo nebaví?" ušklíbla se Karin.
"Takže ty si nikdo?" vrátila jí to a pocítila ten úžasný pocit, jaké to je když se lidi nesmějí jí ale kvůli ní.
"Co si to vůbec dovoluješ?" vyštěkla.
"Jsem přeci princezna, nevím proč bych se měla dívat do obličeje někoho jako jsi ty!!" ani na ni nepohlédla, slyšela jen jak se ostatní smějí.
"Tvoje šaty a obličej tě princeznou neudělají abys věděla!" snažila se vše ještě zachránit.
"Ani šaty ani obličej to ty a Sasuke! Pokud vím jeden z vás to začal a ostatní se přidali. Takže vy jste mě na ní vlastně pasovali! Já tě fakt nechápu Karin, souhlasím s tvými pravidly ty se naštveš, sžiju se s princeznou a ty se zlobíš? Tak co vlastně chceš?"
"Abys dala ruce pryč od mého Sasukeho!" zavrčela.
"Já nejsem ničí!" ozvalo se za nimi.
"Ale Sasuke, já to tak nemyslela, já.."
"To asi vážně ne, vždyť lidi bez mozku myslet ani nemůžou!" setřel jí.
"Nech jí být Sasuke! Ona nemůže za to, že se zamilovala do někoho jako jsi ty!" pohlédla na něj a ignorovala smích a zvědavé pohledy které se ptaly, co bude dál.
"Vyskakuješ si princezničko? Pokud vím, neměla bys.."
"Jestli ti jde o tamto, jasně jsem ti řekla co si o tom myslím! Myslíš si že se tě bojím? Proč bych měla? Jen proto že znáš něco co bys neměl. Mé tajemství. Tak ať! Mě je to jedno, i kdyby to všichni věděli, já dosáhnu toho po čem toužím!"
"To já taky!"
"Moje tělo? O to ti jde? O další skalp? Tak to bych ti měla něco říct, jediný způsob aby si mě dostal by bylo znásilnění! Jestli chceš klesnout tak hluboko, jen si posluš! V tom případě bys měl vědět že boxuju a mám čern pásek v karate!" uvědomí ho a ostatní se opět smějí.
Zavrtěl hlavou a odešel. Během chvilky u ní byli další lidé a vyptávali se jí, bavili se s ní. Ze dne na den se stala nejoblíbenější holkou ve škole.
"Náhodou je super že tu máme někoho jako je Sydney, podobného Sakuře!" Pronesla nějaká holka.
Jenže večer už tak pohodový nebyl...
"Pusť si televizi princezničko!" ozvalo se v jejím mobilu.
Poslechla ho a pustila si jí. Dávali zprávy...

*Ze Sakuřina pohledu

"Sakura Haruno, rocková princezna, hvězda pláten a mol, se ztratila. Ano je to tak. Přesně včera v jedenáct třícet večer nás zasáhla tato správa jako blesk z čistého nebe. V tento čas se údajně vrátili její rodiče kteří o ní dlouho nic nevěděli. Vypověděli že po ní zbyli jen její věci a jinak nic, ani dopis nebo něco co by dokázalo že utekla a nebo proč. (Záběr na uplakanou matku a zklamaného otce) Další možností je únos ale nechtěli by únosce už dávno výkupné? Je záhadou kde se právě teď nachází, jak se má a jestli vůbec ještě žije ale možná je právě to, že její rodiče jsou většinu času pryč, důvodem..." dořekla paní v televizi a já zkameněla, Sasukeho hlas jenž se linul z telefonu byl vzdálený na sto honů. V hlavě jsem měla jen jednu myšlenku a ta obklopila veškeré mé smysli: Moji rodiče...
"Sakuro?" uslyšela jsem náhle ale nedokázala odpovědět ba ani zavěsit. Telefon mi vypadl z rukou a já strmým krokem, pořád ohromená a ochromená odešla. Posadila jsem se do kouta z jednoho z pokojů kam jsem došla. Kam že jsem to vlastně došla? Nevím, v tom stavu jsem nedokázala uvažovat. Seděla jsem v nějakém pokoji a tupě zírala před sebe. Pořád jsem měla před očima moji uplakanou matku a zklamaného otce a v hlavě stále někdo opakoval: Takhle to být nemělo!
Nevím kdy se z večera stalo ráno a z rána večer, nevím jak dlouho jsem tam seděla. Možná že někdo zvonil? Někdo klepal? Někdo volal? Nevím...
Pořád jsem jen tupě zírala do stěny. V břiše mi kručelo, byla jsem unavená a dehydratovaná. Ale nedokázala jsem to vnímat. Celá jsem se třásla. Litovala jsem svého útěku! Možná že kdybych zůstala....
"Sakuro? Proboha jak dlouho už tu sedíš?" vytrhl mě něčí hlas.
Sakuro? Pod tím jménem mě tu zná jen jeden člověk!
Neodpověděla jsem a ani na něj nepohlédla. Byl tu ale jako by tu nebyl. Plně jsem ho začala vnímat až když se mnou zatřásl.
"Sakuro!"
"Zklamala jsem je..." pohlédla jsem na něj pohledem plachého, vyděšeného dítěte a zahlédla něco co nikdy před tím, strach, jenže jsem to opět moc nevnímala.
"Ale ne.." objal mě.
Pohladil mě po vlasech a vzal mě do náruče. Nic jsem nenamítala, schoulila jsem se v ní a pocítila něco co jsem v životě necítila. Bezpečí... naposledy snad v tátově náručí ale to jsem byla malá..
Položil mě na gauč, vypl televizi která stále hrála a zavěsil mobil který mi vypadl z ruky. Poté ke mně přišel s dekou a zabalil mě do ní.
"Jak dlouho jsi na té zemi seděla? Máš černé kruhy pod očima, hlad že to slyším až sem a podle toho jak mluvíš určitě i žízeň! Počkej tady a ani se nehni!"
Přikývla jsem a dívala se za ním. Pořád jsem v hlavě měla jen své rodiče a jejich zklamání ve mně ale náhle se tam objevil i Sasuke a otázky okolo jeho osoby. Proč tu je? Proč se stará? Proč se o mě bál?
Zachvíli byl tu i s tácem jídla a pití. Podal mi ho ale mé ruce se tak třásli že jsem ho polila.
"Pro-promiň!" vykoktala jsem zhrozeně.
"To nevadí!" mávl nad tím rukou a sundal si tričko. Takže tu byl jen v kalhotech a mě po zádech přejela husina a mírně jsem zčervenala. Přece jen nahou, mužskou hruď jsem tak často nevídala a kord když ta Sasukeho byla tak mužná a hezká.
Ani jsem si nevšimla že odešel. Nic méně teď už byl zase zpět a v ruce měl skleničku s novým pitím. Přisedl si ke mně ale já hlavu nezvedla. Musel mi dopomoci svou rukou, jeho jemnými prsty. Pohlédla jsem mu do očí zatím co mi přiložil k ústům skleničku. Ty jeho oči byly tak, okouzlující, omráčující a omamující, stejně jako jeho dotek, jako jeho vůně, jako on!
Napila jsem se a poté se nechala nakrmit. Bylo ticho ale tohle bylo jiné ticho než to hrobové, trapné. Tohle bylo příjemné ticho. Stačilo se mi dívat do jeho očí, jenže on si chtěl hrát. Byla jsem bezmocná jako malé dítě a toho se chytil.
"Aaa letí letadélko..."
Napříč mé náladě jsem se musela smát.
"Jsi hrozný!" okomentovala jsem ho se smíchem.
"Směješ se, to je dobře! Ale já to myslím vážně. Dokud to celé nesníš nehnem se odtud!"
"Vypadám že bych se bránila?"
"To já jen tak preventivně!" zazubil se a já se opět zarazila. Nikdy jsem ho neviděla se smát, s úsměvem jeho tvář vypadala lépe, pokud to vůbec ještě jde. Měl dokonalé bíle zuby a nádherně klenutou tvář.
"Co je?" zarazil se.
"Nic.." zavrtěla jsem hlavou a polkla další sousto. Když jsem dojedla a on to jídlo odnesl, chtěla jsem vstát a pověsit jeho tričko na šňůru ale on můj nápad zmařil už v zárodku.
"Paní má někam namířeno?" povytáhl obočí jen vyděl že jsem odhrnula peřinu.
"Já, chtěla jsem jen, pověsit to.." ukázala jsem rozpačitě na tričko.
"To počká!" ujistil mě a sedl si ke mně.
"Sasuke co tu vlastně děláš?" pohlédla jsem mu do očí.
"Když jsem ti volal a ty si mi pak neodpovídala a slyšel jsem jak spadl mobil, dostal jsem o tebe strach a když tu odpoledne zvonila Hinata a nikdo jí neotevíral, rozhodl jsem se přijít sám.."
"Strach? O mě?"
"Jsi jiná než mi!" pokrčil rameny ale jakmile zachytil můj pohled dodal.
"Myslím v dobrém. I když jak pro koho. Jsi křehčí a nejsi zvyklá na to být sama. I když už jsem pochopil tu tvoji tichou připomínku... Nejsi sama ale cítíš se být. Je to jako být kapkou v moři, může okolo tebe být tisíce lidí ale budeš se cítit sama."
"Jo, jenže teď svého úětku lituju. Zklamala jsem všechny, své fanoušky, otce a matku! Strašně mě to mrzí! Jsem zbabělec! Měla jsem se postavit věcem čelem. Měl si pravdu.."
"To si možná měla ale ne vždy je to to nejlepší řešení."
"Když jsem viděla matku, její slzy a otcův zklamaný výraz, bylo to hrozivé. Neviděla jsem je tak dlouho a když je mám možnost opět spatřit, je to v takovéto situaci!" cítím jak mi po tváři steče slza a on ji také zahlédne.
Sedne si blíž a rukou mi jí setře ale už jí nestáhne.
"Neplač, všechno zlé je k něčemu dobré, uvědomí si že dělali něco špatně. Já jsem své rodiče neviděl od svých pěti. Nemám rodiče, zemřeli a proto jsem si myslel že když někdo od svých uteče, je nejspíš blázen ale když jsem pak viděl to v té televizi, došlo mi že jsem nejednal správně."
"S tím si nelam hlavu, otevřel si mi oči. Díky tobě jsem si uvědomila že se musím bránit protože tady nemám bodyguardy!"
"A můžeš si gratulovat, všichni o tobě mluví, teda o Sydney, jsi opět princezna!"
"Kdo o to stojí? Nechci být hvězdou, chci být sama sebou..."
Beze slov mě objal. Nádherně voněl, to bylo první čeho jsem si všimla. Hladil mě rukou po zádech a já si v jeho náručí připadala jako v hradbě přes které nepronikne zlo a je tam pořád hezky. Ano z jedné hradby, klece jsem utekla ale tohle je přeci jen něco jiného.
"Za ty řeči před tím, se omlouvám, víš asi budu později litovat toho co ti řeknu ale, já se bála, bála jsem se že to řekneš ale přitom jsem věděla že ne.." hlesla jsem.
"A to s tím skalpem, vážně se omlouvám.." zamumlala jsem.
"Tak já ti taky něco prozradím, když už jsme u té pravdy. Byla bys první skalp..." usmál se ale jinak než před tím, tohle byl upřímný a odevzdaný úsměv a taky se začervenal!!! Můj bože! On se začervenal!!!!. Bodlo mě u srdce, ne bolestí ale z nečekaného návalu radosti. A poté jsem zčervenala i já.
"Řekl ti někdo že jsi roztomilá? Pořád se tak červenáš?"
"Uvádíš mě do rozpaků!" obořila jsem se na něj.
"Tak víš co, princezno, měla by si jít spát. Večerníček už dávno skončil!"
"To si radši ustelu tady než jít až do pokoje!" uvědomila jsem ho ale on to přešel, náhle jsem se ocitla nad zemí a nechala se nést.
"Dobrou princezno!" pohladil mě po tváři.
"Buď tu se mnou, dlouho jsem vedle nikoho nespala, myslím tím tátu, a v tvém náručí se cítím v bezpečí..." moje barva sice při té prosbě dosahovala kamsi k výšinám barvy rajčete a oči bloudili všude jen ne u něj ale byla jsem ráda že jsem se dokázala ho zeptat, poprosit ho.
"Dobře.." slyšela jsem jeho hlas a zčervenala tak že rajče mi nemohlo konkurovat. Čekala jsem cokoliv ale že se zvedne a lehne si vedle mě? To ne.
Ruku si natáhl okolo mé hlavy a z druhé strany mě hladil po krku. Dostavil se pocit naprostého bezpečí a náhlá únava. Stačila jsem zamumlat: "Dobrou noc Sasuke.." a poté jsem usnula. Okamžitě!
Jenže v polovině noci se ode mě odtáhl a mé podvědomí to vycítilo. Stála jsem na pódiu. Všude jsem viděla své fanoušky, sebe a jeho. Jeho úplně vzádu za všemi těmi davy. Sasuke se ke mně snažil dostat ale oni ho nepustily a poté tam nebyl. Jako by to vzdal.. Odešel... Nechal mě jim napospas...
"Heh!" vyjekla jsem a posadila se.
Uslyšela jsem klapnutí dveří a zhasnutí světla. Zmocnil se mě strach. Zašmátrala jsem vedle mě ale Sasuke tam nebyl..
"Sasuke..." špitla jsem vyděšeně.
"Sakuro? Jsi vzhůru? Vzbudil jsem tě? Promiň, to jsem nechtěl." ozvalo se od koupelny.
"Ne, to instinkt... ve chvíly kdy jsi odešel, zdála se mi noční můra. Tohle už mi nedělej!" opět jsem se třásla a nadávala si že jsem tak strašně moc upřímná!!!
Přišel ke mně, sedl si a objal mě a já ho k sobě přimáčkla, jako bych se chtěla ujistit že už neodejde, NIKDY.
"Neboj, už je to dobré..." špitl a trochu se odtáhl. Pohlédl mi do očí. Cítila jsem jeho jemné prsty jak mě hladí po tváři a náhle se ocitly na mých rtech. Hladily je, mapovali a bylo to tak moc příjemné že jsem se neměla chuť bránit.
"Tohle jsem toužil udělat od první chvíle co jsem tě uviděl..." špitl a mírně se ke mně naklonil. S pohledem ponořeným do mých očí se dotkl mých rtů. Věděla jsem co udělá ale i přesto mě dotek jeho rtů naprosto ochromilo. Bylo to tak příjemné, jaho rty které bloudili po mých rtech, ohromná slast která se dostavila a já mu jí toužila vrátit. Nejsem moc zkušená ale jednou se to naučit musím! A tak jsem se o to pokusila a doslova jsem ztratila dech když jsem zjistila že s ním je to tak jednoduché. Jako kdyby to nebylo poprvé, jako kdybych už jeho ústa znala ale toužila je zmapovat.
Když už ani jeden z nás nemohl, opřeli jsme se o sebe čely.
"Od první chvíle? Mě přišlo spíš jako kdyby si mě nenáviděl..."
"To taky, za to co jsem cítil. Jakmile jsi vstoupila do těch dveří, jako by si ve mně něco probudila ale já, nechtěl jsem to raději jsem odvrátil pohled a poté si z tebe dělal srandu. Ani nevíš jak moc mě to mrzí. Vždycky jsem byl po tom na sebe naštvanej, proto jsem za tebou běžel. Jenže místo omluvi další uštěpačný řeči...omlouvám se."
"Nemusíš..." Tentokrtá jsem to byla já kdo ho políbil. Vášnivě a přitom něžně. Milovala jsem ho, to mi bylo teď jasnější než kdykoliv před tím a ač ta slova ani jeden z nás nevyslovil. Cítila jsem že on to cítí stejně...
 


Anketa

Si dievča alebo chalan

Dievča 74.5% (114)
Chalan 12.4% (19)
Kto to ma vediet 13.1% (20)

Komentáře

1 Hinatk@  <3 Hinatk@ <3 | Web | 26. září 2009 v 7:05 | Reagovat

Jo to jo být po škole není až tak děsný jak sem si myslela  :-D

2 Hinatk@  <3 Hinatk@ <3 | Web | 26. září 2009 v 7:06 | Reagovat

Mám dotaz co je to agine ??

3 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 26. září 2009 v 11:59 | Reagovat

ahoj..xD obiham tak jak uzivas vikendu?,..xD jo a chtela jsme se zepttat jestli budes davat neco na ten tvuj druhej blog..xD

4 dAnDiSeQ TvE Sbenkooo!!! dAnDiSeQ TvE Sbenkooo!!! | Web | 26. září 2009 v 15:13 | Reagovat

Krasny!!!naherny!!!OMG!!!!jo a prosimte affko prejmenuj si me na shizue uchiha a taky mam new blog je tu:http://new--dandiseq.blog.cz/ tak se tam jukni pliizky!

5 mia mia | 26. září 2009 v 19:46 | Reagovat

nadheraaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa :-D  :-D

6 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 26. září 2009 v 23:17 | Reagovat

aha to neva..xD tak az budes nejak rozhodnuta tak rekni..xD jestli si tamten blog taky nechas.. nebo ne..xD ju pa

7 Hinatk@  <3 Hinatk@ <3 | Web | 27. září 2009 v 7:35 | Reagovat

Jo sou opravdu vyvdený !!  :-D

8 dAnDiSeQ TvE Sbenkooo!!! dAnDiSeQ TvE Sbenkooo!!! | Web | 27. září 2009 v 8:42 | Reagovat

jasne ze si te nachavam jako sbenko!xDbudes naporad sbenkoxDtak pp :-)

9 Airi Tsukiko your ♥ SB Airi Tsukiko your ♥ SB | E-mail | Web | 27. září 2009 v 12:19 | Reagovat

Konnichiwa, jak se máš? Opravdu stojí za to si to přečíst ♥

http://tess111.blog.cz
http://ancafe4ever.blog.cz

10 Hinatk@  <3 Hinatk@ <3 | Web | 27. září 2009 v 16:44 | Reagovat

Prosím hlásneš pro mě v druhém kole SONC ?? tu-http://leni-lenka.blog.cz/0909/2-kolo-sonc#komentare a sem tak jako Hinatk@ . Děkuju předem

11 Yuuki ♥ Sb ^_^ Yuuki ♥ Sb ^_^ | Web | 27. září 2009 v 19:08 | Reagovat

strasne krasna powiedka :D

12 borec tvoje SB borec tvoje SB | Web | 27. září 2009 v 19:38 | Reagovat

AHOJ SB PROMIN ŽE ZAS OTRAVUJU ALE PROSÍM PROSÍM HLÁSNI PRO MĚ TU: http://shwarzcoolka.blog.cz/0909/ako-sa-skonci-4-kolo#komentare SU TAM JAKO DAVE DÍKI MOC MOC MOC A VKLIDU OPLATÍM MĚJ SE PÁÁÁ PÁÁ PÁÁ

13 Airi Tsukiko your ♥ SB Airi Tsukiko your ♥ SB | E-mail | Web | 28. září 2009 v 9:10 | Reagovat

už se nemůžu dočkat dalšího dílu :-)

14 kkullisekk kkullisekk | Web | 28. září 2009 v 14:21 | Reagovat

Sakra to mě něják chytlo..

15 Aimi Minako Aimi Minako | Web | 30. září 2009 v 15:07 | Reagovat

Rychlo dlaej!Nebo s ezblázním!To bylo tak super!Fakt si talent!Určitě by ses tím mohla živit :)

16 A*C -sb A*C -sb | Web | 30. září 2009 v 17:38 | Reagovat

tak, práve som dočítala obe časti... fakt super ^^ mocenky sa mi to páči ♥ juj, teším sa na ďalšiu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama