close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
->->->-> Reklami-sem <-<-<-<-

Ži svoj život tak,aby si ničoho nelutoval

Agine princeSs1/3

24. září 2009 v 19:20 |  Jednorazovky
Poviedka pre mna od Rockerky je uplne super stoji za to si to precitat

Agine princeSs



"Dáš nám autogram?"
"Autogram prosím!"
"Prosím, vyfotíš jse se mnou?"
"Podepíšeš mi fotku?" ozívalo se ze všech stran.
Růžovlasá celebrita by vše chtěla splnit. Měla ty lidi ráda, jenže kdykoliv se obrátila na svého agenta, zavrtěl hlavou a ona mohla splnit jejich sen, jen pár fandům. Moc jí to mrzelo ale musela se s tím srovnat.
Takhle žila už dlouho, od té doby co se stala celebritou, což bylo od doby co se narodila. Byla ze slavné rodiny a tak se musela smířit s tím že jí každý miloval, nebo nenáviděl. Každý jí chtěl znát a chtěl vědět co dělá a tak. Smířila se i s paparazzi a ochrankou ale nebyla šťastná. Tenhle život ji nepřinášel nic víc než jen peníze, po kterých neprahla ona ale její agent. Ona měla svůj tajný sen, chtěla vypadnout pryč a stát se doktorkou. Milovala hudbu ale ubíjela jí. Strašně moc jí bavilo pomáhat lidem ale kdykoliv se o tom zmínila, dostalo se jí jen nechápavých výčitek a pohledů. Neměla ani pravé přátelé, co na tom že byla rockovou princeznou a také slavnou herečkou. Jenže byla poslušná holčička a tak, musela poslouchat svého agenta. Rodiče na ni neměli čas, teď zrovna zde nebyli a ona byla zavřená doma a před jejím domem stepovaly gorily, tedy bodyguardi.
"Takhle už to dlouho nevydržíš! Musíš utéct, Suna není tím správným domovem!" říkala si v duchu.
"Já vím, já vím! Ale copak můžu utéct? Venku je spoustu lidí o ochrance nemluvě!" odpovídala si.
"Přemýšlej trochu! Když se převlékneš a utečeš oknem do zahrady kde vyjdeš na ulici, nikdo tě nepozná!"
"Máš pravdu!" a hned začala svůj plán uskutečňoval.
Na půdě objevila staré, roztrhané šaty. Oblékla se do nich, trochu se ušmudlala, vlasy schovala pod trochu špinavou čepici, na oči nasadila nemožné brýle, vzala si prochozené kecky a všechno bylo dokonalé. Pak jen něco málo věcí, naházela do báglu a mohla utíkat.
Nenechala dopis, nic. Věděla že Takaha bude zuřit, vždy mu šlo jen a jen o její peníze ale ona se nenechá vydírat, nebude žít v kleci jen proto aby měl někdo na drahej sporťák a bůh ví co ještě.
Opravdu jí nikdo nepoznal, vzala to přes les a čím dál byla, tím víc se cítila svobodná. Na pokraji večera se zastavila u bráný jedné z vesnic, jíž se říká Konoha neboli vesnice ukrytá v listí no a taky listová.
Stála na prahu a nevěděla jestli vstoupit a nebo odejít. Ta vesnice vypadala víc než přívětivě a vyzařovala optimismem. Třeba jí tu nikdo nezná, třeba je zrovna tady její nový život. Třeba zrovna tady najde místo kde bude jako ostatní. Vešla do vesnice a stále v převleku se vydala do města. Nevěděla kam jít. Bylo jasné že si musí najít koupit nějaký byteček za to co jí zbylo a poté, poté si najít práci a také školu kam by mohla.
Dům koupila snadno a rychle, práci získala v ichika ramenu a školu nechala na zítřek.
Její byteček byl útulně zařízený a i když v něm nebylo hodně nábytku a ještě méně luxusu, jí to naprosto vyhovovalo. Nepotřebovala nic z toho co měla, chtěla být normální, jen to a nic víc.

Druhý den se oblékla do nějakého oblečení, vlasy si nechala rozpuštěné a vyrazila do školy, chvilku bloudila ale pak se do školy dostala, naštěstí byla v brýchlích, nabyla poznat a zamířila rovnou k ředitelně.
Zaklepala....
"Dále..." ozvalo se, tak tedy vstoupila.
Přivítala jí blonďatá paní s vyvinutým hrudníkem a příjemnou tváří která budila respekt. Chvilku spolu o něčem diskutovali, obzvlášť jí vyvedla z míry její podobnost s rockovou princeznou, princeznou filmů i mol a jakmile se dozvěděla že to není jen podobnost, byla z toho trochu mimo, no co si budeme povídat musela si dát saké. Pak ji poprosila aby to utajila a představila jí jako Sydney Onurah a nikomu nic neříkala. Samozřejmě jí to slíbila a pak s ní vyšla ke třetí A.
Zaklepali....
Vešli....
Třída utichla...
Řiditelka se postavila před tabuli a pohlédla na Sakuru, teď už na Sydney.
"Ahoj Áčko, dnes k vám nastoupí nová dívka. Jmenuje se Sydney Onurah a já doufám že jí mezi sebe přijmete. Nějaký dotaz?" rozhlédla se po třídě. Zvedla se ruka rudovlasé dívky.
"Ano Karin?" řekla trochu otrávně.
"Sendy Onurah? Vždyť vypadá jako Sakura ta rocková, filmová a molová princezna. Jste si jistá že..."
"Ano Karin, jsem si jistá, její podoba nic neznamená a teď.." otočila se k Sendy, "..se prosímtě posaď vedle Hinaty a já půjdu.." ukázala na místo vedle černovlasé, krásné dívky a pak už odešla.
Sendy se vydala za Hinatou a cestou si prohlížela její nové spolužáky. Zaujali ji dva kluci, jeden blonďatý a veselý, vypadal jako dobrý kamarád a vedle něj seděl kluk který ji doslova vyrazil dech. Havraní a onyxové oči, černější než noc sama. Šel z něj až strach, jeho pohled byl nezaujatý a směroval k oknu. Byl tak hezký a vyzařovalo z něj něco, co jí upoutalo a to tak že zakopla o něčí tašku. Zavrávorala a spadla na zem. Věčina lidí vybouchlo ve smích a všichni se na ní dívali i on odtrhl své oči od okna.
"Promiňte..." špitla a vstala.
"Sorry, dám si jí nastranu princezničkoo aby jste si něco neudělala!" řekl sarkasticky majitl tašky.
"Děkuji.." usmála se, všechny to opět pobavilo a majitel té tašky nadzvedl obočí.
"To byla ironie!" uvědomil jí.
Nic na to neřekla a došla k lavici dívky se kterou měla sedět. Mile se na ni usmála a Hinata jí úsměv oplatila.
"Jsem Hinata.." špitla dívka.
"Sydney..." odpověděla.
Padli si do oka a do konce hodiny si dobře pokecali.
Jakmile hodina zkončila nahrnula se k ní snad celá třída a na něco se jí ptala. Jenže nebyli milí, ba naopak, vysmívali se jí.
"Princezničkoo? Mohla bych vám podat kapesníček!" hrála Karin divadlo a všichni se skvěle bavili, skvěle až na jednoho kluka s černými vlasy.
"Ne, ne! Já jí musím pomoct jako první, nechcete dát tu tašku pryč? Překáží vám tu!"
"Já.." koktala zmateně.
"Princezničko a nemám vám čistit vzduch? Vždyť je tak špinaví aby jste se neotrávila.."
"Princeznička přijela do buranova?"
"Koukněte na princezniny hadry!" a tak se tam překřikovali a Sakura se cítila jako malé bezmocné dítě kterému sebrali hračku...
"Nechte toho lidi!" ozval se konečně Sasuke, který měl do teď vážnou tvář.
Sakura se na něj podívala s nadějí v očích.
"Vždyť se na ní podívejte! Má nos tak nahoru, že přehlídla můj bágl!" doknčil větu se škodolibím úsměvem a společně s ostatními kteří se váleli smíchy, odešli.
Sakuře bylo do breku.
"Sydney...nic si z nich nedělej! Moc mě mrzí že jsem se tě nezastala ale já, víš, nejsem moc sebevědomá..."
"To nevadí.." usmála se na ní.
"Už jen to, že si to dokážeš přiznat je krok k lepšímu!"
"Díky a vážně mě to mrzí, Sasuke a Karin jsou na škole něco jako dvě hvězdy..."
"Nech mě hádat, chodí spolu...je mi to jasný! Někdy mám pocit že takový lidi jsou na sebe naprogramovaný nebo co.."
"On Sasuke není tak špatný, nevím proč to udělal..."
"Třeba protože nesnáší holky které někoho napodobují, ale já přísahám že za svou podobu nemohu!" zvedla dva prsty.
"Já ti věřím!" Přikývla a usmála se na ni.
"I když je naše třída plná idiotů, je tu pár lidiček kteří jsou bezva.." její oči zabloudí k blonďatému chlapci a blonďaté dívce.
"Naruto, Ino, Sai, Temari, Shikamaru, Neji, Tenten ..Naruto je nejlepší kamarád Sasukeho, vím nechápeš to ale jak už jsem říkala, Sasuke není špatný..."
"Asi jsem si ten jeho odpor zasloužila, to nevadí... hele zdá se mi to nebo po tobě ten Naruto tak kouká?"
Nešlo přehlédnout jak Hinata zčervenala...
"Ahoj holky! Pojďte k nám!" mával nám Naruto se zářícím úsměvem, což Hinatu dostala.
"No nekecej! Ty...on? No tě pic! Ví o tom a..."
"Ne, prosím neřeš to, Naruto neví že existuju..."
"Vždyť na tebe mával.." namítnu.
"Ne, mával na tebe...Nikdy před tím si mě nevšiml, většinou sem k nim přišla s Ino ale..."
"Blbost! Pojď!" zatáhla jí za rukáv a táhla jí až k nim.
"Ahoj já jsem Sydney..." usmála jsem se.
"My víme, já sem Naruto a tohle je Ino, co ti chtěli?" kývl hlavou k rohu třídy.
"To je jedno!" uzavře to.
"Od kud si se přistěhovala?" změnila Ino téma.
"No, já vlastně, ze Suny..."
"Ze Suny? Tam bydlí i ta, ta no ta, Sakura Haruno! Páni máš její tvář a navíc bydlíš ve stejném městě...!"
"No, je to truchu zvláštní.." rozpačitě se usmála.
"Vy se s tou napodobeninou bavíte jo?" promluvil chlapecký hlas za nimi. Hlas který bodá když řekne něco špatného na její adresu. Zamilovala se? Blbost! Zná ho přece jen chvíli a na víc, on jí má za napodobeninu!!
"Co ti je Sasuke? Vždyť jí ani neznáš! Nechal si se naočkovat Karin?"
"Přiznávám že Karin není nejchytřejší a většinu svého času je otravná ale v tomhle měla pravdu, vždyť se na ní podívej, obarvené vlasy, čočky v očích a oblečení Rockové hvězdy! Jak neprůzračné!" odfrkl si.
To už Sakura nevydržela a se slzami v očích a taky prosbou k Hinatě aby jí pro dnešek omluvila, vyběhla ze třídy a co ze třídy, rovnou z celé školy!
"Ty si naprostý idiot Sasuke!" otituloval ho Naruto.
Běžela jak o závod, běžela i když neměla směr. Chtěla být volná a náhle se cítí svázaná ale jinak není to takový ten pocit že když něco uděláte špatně, zklamete lidi nebo že je na vás toho příliš, vlastně i teď toho na ni bylo příliš a to teprve začala! Ale bylo to jiné, nedalo se to popsat, prostě to bylo jiné...
Tak ráda by si zazpívala, ale nemůže! Nesmí, je tu jako Sydney Onurah už takhle je podobná té, kterou být nechce!
"Já znám tvé tajemství!" ozvalo se za ní jakmile se zastavila. Leknutím se otočila.
"Ja-ké tajemství?" zajíkla se a povytáhla obočí.
"Obarvené vlasy, čočky a rockové oblečení. Myslíš si že jsem blbec? Tvoje vlasy, všechno na tobě je pravé. Kromě tvého jména!"
"Sydney Onurah, Onurah je pozpátku Haruno ne?"
Nezmohla se na nic, jen tupě zírala do země.
"Takže co za to abych to neprozradil?" přistoupil k ní a chytl její růžový pramínek vlasů do dvou prstů. Zavrtěla hlavou.
"Řekni si to komu chceš! Mě už na tom nezáleží!" odstrčila ho a utekla pryč, domů. Do svého nynějšího domova
Druhý den jí vě škole čekalo překvapení. Nikdo o jejím původě nevěděl, on její idetitu neodhalil. Co tím sleduje? Chce si s ní hrát?
"Co se teď bude dít?" zeptala se o pauze na oběd.
"Hahaha! Ty bys mě rozesmála. Je pauza na oběd, jde se do jídelny! Pojď!" táhla jí Hinata do jídelny kde narazily na Naruta který s ní potřeboval nutně mluvit, ona omdlela a on jí odnesl. Takže s tou dnes zřejmě počítat nemůžeme.
Rozhlédla se a snažila se pochopit co má udělat, ovšem nic moc neodkoukala. Tudíž tam stála se zaraženým výrazem a snažila pochopit systém.
"Támhle si stoupneš k okénku, ukážeš průkazku a to je vše. Princezničko!" ozval se za ní hlas jenž by poznala všude, hlas který nenáviděla ale přinášelo jí potěšení, slyšet ho a taky se ozval smích ostatních.
"Neříkej že jsi tak blbá, to jste na vaší škole neměli jídelnu?" ozvala se Karin.
"Nem.."
"Jo vlastně promiň, ty mi to ani nemusíš říkat, ty blbá totiž si!" opět se všichni kolem stojící rozesmáli.
"Lepší být blbá než taková jako ty!" odfrkla si.
"No to si mě teda dostala!" opět smích.
"Víš Karin, ty prostě závidíš že si žiju lépe!"
"Oh princezna nám promluvila!" opět se ozval Sasuke.
"Žila jsi, už nejsi v Suně ale v Konoze na téhle škole. Já jsem královna školy tudíž se budeš řídit mými pravidli.."
"Fajn..." otočí se.
"Fajn? Ona řekla fajn? Co to má znamenat?" rozkřičela se za ní.
"Stůj slyšíš!"
"Co je? Nelíbí se ti něco? To ti vadí i pouhé slovo fajn? Promiň Karin já jsem s tvými podmínkami souhlasila, takže bod číslo jedna je.... co? Nechat být Sasukeho?"
"Jak to víš?" vykulila své oči a díky bohu že měla brýle, jinak by je už ani neměla (ty oči, haha!).
"Tvůj zájem nejde přehlédnout!" pokrčila rameny a došla k okénku.
"Něco ti chybí!" houkl za ní.
"A co jako?" otočila se a tak nešikovně že vrazila do učitelky která nesla na tácu jídlo, tác se jí převrhl, polévka a ostatní jídlo vysypali, učitelka skončila na zemi a Sakura s tácem v rukou.
"Přesně to!" mrkl na ni a ostatní opět vybuchli ve smích.
"Oh to je teda výhra, princeznička nemehlíčko!" ozvalo se odněkud což vyvolalo další salvu smíchu.
Sasuke k ní přikráčel a nabídl jí svou ruku, jakmile jí ale chtěla přijmout otočil se a nabídl jí učitelce. No ano a další smích.
Vstala a obrátila se k nasupené profesorce.
"Já se strašně moc omlouvám, nechtěla jsem, neviděla jsem vás. Moc mě to mrzí, mohu to nějak odčinit?" pohlédnu na ní.
"Co třeba nový svetr?"
"Fakt? Klidně. Já, takový jeden doma mám tak jestli..." Moment proč se ostatní smějí?
"To byl ironický humor víš, Sydney že?" zavrtěla hlavou a odešla.
Smutná a se sklopenou hlavou se vydala k okýnku.
"Máte průkazku slečno?" ozve se nepříjemný hlas za okýnkem.
Začala ji hledat ale nenašla. Jako by toho už tak nebylo dost. Pomyslela si.
"Promiň te, nemohu jí najít..." odpověděla.
"Tak přijď až jí najdeš princezničko!" další posměch, další smích. Nevadilo by jí to kdyby tam nepřišel Sasuke, neobjal ji kolem ramen a nepronesl.
"Omluvte naši stár ona toho má tolik že na něco, jako průkazka, nemá pomyšlení!"
To jí, tam někde v místě kde se nachází srdce, bodlo. Každé slovo, každé písmeno bodalo jak střepy rozbité skleničky které se zařezávají do kůže, do srdce a to krvácí. Vytrhla se a utekla. Opět...


 


Komentáře

1 RICHIO RICHIO | 24. září 2009 v 21:07 | Reagovat

krasa uz sa tesim na dalsi dielik :D:d:D

2 *Masíí tvé SB xD* *Masíí tvé SB xD* | Web | 25. září 2009 v 21:11 | Reagovat

.Sbé ..SBé ...SBé ..SBé .SBé .Sbé ..SBé ...SBé ..SBé .SBé .Sbé ..SBé ...SBé ..SBé .SBé Ahoj moje SBé, mám tě ráda, pokud ty mě a svoje SBé taky, tak jim to pošli, ať vidí, jak moc je máš ráda. Pokud máš ráda i mě, tak mi to pošli zpět!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama